Stroje navrhují stroje
Nepsaná pravidla
Digitální architekt workshop [08] - Praha 9.-12. říjen 2008
Historie navrhovacích strojů
Jedním z klíčových faktorů průmyslové revoluce přelomu osmnáctého a devatenáctého století byly stroje schopné produkovat další stroje. Historie strojů je nicméně daleko starší a nástroje, jako například soustruh, byly používány už i ve starém Egyptě. Dnes jsou soustruhy a další CNC průmyslové stroje řízeny počítači (CNC = computer numerical control) a výrazně se mění jejich role v procesu navrhování, protože je designéři mohou využívat daleko bezprostředněji. Další krok ve vývoji je tvorba autonomních navrhovacích strojů, tedy strojů, které jsou schopny samostatně tvořit na základě stimulace prostředím a zadaných pravidel.1
Teoreticky princip vývoje nezávislého návrhového systému popsali v roce 1981 George Stiny a Lionel March v článku nazvaném „Design Machines“. Tento systém by podle Stinyho měl umožňovat mnohoznačnost a vytvářet významové sítě. příkladem takového stroje je buněčný automat – konkrétně definovaná síť buněk, jejichž chování je definováno okolními vazbami. Tato schopnost by mohla architekturu obohatit o tolik potřebnou citlivost ke svému okolí.2

V přibližně stejném období se německy neurolog Valentino Braitenberg zabýval sérii experimentů, které zkoumaly principy inteligentního chování vznikajícího interakcí jednoduchých součástí komplexních celků. Braitenberg pokusné stroje vybavil motory a světelnými senzory, podle něhož byla dávkována motoru energie. Výsledný pohyb nebyl nepodobný reflexnímu chování zvanému pozitivní fototropismus. Tento reflex najdeme také u hmyzu, kdy například mouchy či můry reagují na světlo, a řídí svůj tak svůj pohyb v prostoru. V závislosti na propojení motoru a senzoru mohly roboti simulovat vzorce chování jako je například láska, agrese, optimismus a podobně.3 Na stejných jednoduchých principech je možno vytvořit virtuální/fyzické stroje, které se chovají jako živé organizmy a budující komplexní struktury jako jsou termitiště, úly nebo pletená hnízda.
I když se někteří architekti zabývali navrhování za pomoci strojů, zůstal přínos autonomních mechanicko-elektronických strojů zatím téměř neprozkoumaný. Proč by ale nemohli architekti pracovat se stroji, které jim budou pomáhat navrhovat, vytvářet i kontrolovat stavby, se stroji, které by vyráběly samy sebe, organizovaly samy sebe a optimalizovaly svoje chování?
1 Braitengerg,V.Vehicles. Experiments in Synthetic Psychology. MIT Press. Cambridge. Massachusetts. 1984.
2 Kaftan, M. Extranoematic Design Machines.Using Neural Networks for optimized self-generation and self-organization of form. Bartlett School of Architecture.UCL. 2007
3 Stiny. G. March, L., 1981, “Design Machines”.in: Environment and Planning B: Planning and Design. Volume 8. 1981. pp. 245-255.